Nejsem blondýna, nemusím růžovou a boty na podpatku mám doma dvoje - jedny hluboko ve skříni a druhé hluboko v botníku. Přesto jsem se nedávno ukázala jako pravá ženská za volantem, na kterou nadává nejeden chlap.
To máte tak. Řidičský průkaz mám od 18 a stejně dlouhou dobu nemám auto. Dopravuji se z bodu A do bodu B pěšky, autobusem, vlakem nebo díky ochotě kamarádů a zneužívání přítele. Ale na každého jednou dojde, a tak i já, zapřísáhlý nepřítel spojky, jsem ve svých pětadvaceti letech byla nucená usednout za volant. A co víc - do celého auta! Z bodu A do bodu B mě neměl kdo přepravit, já měla volné (přítelovo) auto a času nebylo nazbyt.
Zdárně a s vypjatými nervy jsem překonala třičtvrtě cesty, než došlo k tomu nejhoršímu - koloně. Nešlo se jí vyhnout, objet ji, přeskočit ji nebo prostě zmizet, a tak si tak polehoučku potichoučku popojíždím rychlostí prchající želvy vpřed - stejně jako desítky řidičů přede mnou a za mnou. Když najednou přišlo to, co přijít prostě muselo. Škyt (udělalo auto a rozhodlo se na místě zakempit).
Jsem takřka sváteční řidič, a tak mě jedno škytnutní motoru a chcípnutí auta nemůže zastrašit. Znovu nastartuju a... nenastartuju! Nemůžu zařadit a nemůžu nastartovat. Auto na mě svítí a vůbec nechápu, co chce. Co ale chápu je to, že za mnou je zhruba třicet aut, které taky chtějí mít cestu z bodu A do bodu B co nejdříve za sebou. Těch třicet aut a řidiči v nich začínají být nervózní tím víc, čím víc se já snažím rozjet. Všichni to máme marný. A tak mě ti milí kolegové začínají objíždět s velice nemravnými gesty a pohledy alá "nojo, ženská"!
Tahle Nojoženská se marně pokouší nastartovat ještě deset minut, než to vzdá a přemýšlí, komu zavolat. Přítel je na jednání, tatínkovi se v tomhle věku už nevolá a nejlepší kamarádka je těhotná, ta to auto prostě neodtáhne. Minuty utíkají a s nimi mi z očí začínají prchat i slzy. Ruce se klepou a srdce buší tak nahlas, že je to slyšet po celém autě.
Jo, počkat, to nejsou ruce! To je nějaký pán za oknem. Rychle otevírám a celá ušmudlaná a ubulená mu vyprávím, co se mi stalo, a jak to auto prostě nefunguje. Domluva je rychlá a pán ochotný. Odtáhne mě přes kolonu a kruhový objezd až na parkoviště (jupí, moje první jízda na laně!). Na parkovišti konstatuje, že to, co měl, už stejně nestihne, a tak mi mrkne na to auto. Sedá za volant, pohraje si se spojkou, zařadí, nastartuje a přeparkuje.
To zpropadený auto totiž šlape jak hodinky! Mrcha spojka se jen zasekla dole, stačilo ji nadzvednout a jede se dál. A tohle si pamatujte, milá slečno. Hezký den a už nebulte, teče vám nudle.
A moje rada či poučení? Nepůjčujte si auto nepoučeni!
Soutěž s www.smartum.cz!
Soutěžíme o slevovou poukázku v hodnotě 500kč.
